Aby mohlo naše tělo správně fungovat, potřebuje zásobit veškeré buňky kyslíkem a zároveň od nich odvádět odpadní materiál v podobě oxidu uhličitého. Přenos těchto surovin uvnitř těla obstarává krevní řečiště, jímž se dostanou až do plic. Chápání jejich funkce se v průběhu staletí značně měnila. Ve středověku byly chápány pouze jako jistý druh ventilátoru zajišťující chlazení srdce, či podle jiného výkladu mu dopomáhali v pumpování krve do organismu. Že se nejspíše jedná o mylnou představu vyřkl sice již Leonardo da Vinci, avšak jasné definice jejich funkce se dočkali až v 18. Století.
Plíce zajišťují výměnu plynů mezi okolním vzduchem a krví. Jedná se o párový orgán, přičemž pravá plíce je větší a skládá se ze tří laloků. Levá má pouze dva laloky. Jednotlivé laloky jsou tvořeny průduškami, ty se dále větví až na plicní sklípky. Jelikož se vzduchem nasáváme i řadu nečistot, jsou dýchací cesty vystlány speciálními buňkami, tzv. řasinkami. Tytu buňky vytvářejí sekret, na něž se tyto nečistoty zachycují a svým pohybem jej posunují směrem nahoru. Poslední fází pročištění dýchacích cest je vypuzení těchto cizorodých látek pomocí rychlého uvolnění vzduchu z plic. Tato trochu krkolomně znějící reflexní akce se poté projevuje jako kašel.
K vykašlávání dochází v závislosti na mechanickém či chemickém podráždění receptorů sliznice. Mechanismus, jímž se kašel projevuje je povětšinou naprosto stejný, po krátkém nádechu přichází mohutné uvolnění vzduchu. Příčin, proč se tělo k tomuto obrannému principu uchýlí může být celá řada. Od naprosto banálních, jenž se projeví pouze náhlím kašlem až po život ohrožující onemocnění. Zmíněný náhlý kašel je způsobován vdechnutím cizorodého předmětu. Může se jednat o zaskočené jídlo, pití či třeba slinu. K podráždění dýchacích cest může přispět i prach či kouř.
S akutní formou kašle se setkáváme poměrně často v ordinacích praktických lékařů. Trvá povětšinou kolem 10-ti dnů, nanejvýš však tři týdny. Jedná se totiž o velice častý příznak mnoha běžných onemocnění dýchacích cest. S mikrobiologického hlediska by se dalo konstatovat, že si viry, jakožto nejběžnější viníci těchto onemocnění, drážděním receptorů zajišťují své další množení. Kašel potřebují k tomu, aby se do okolního ovzduší dostala kapénková infekce a mohli se přenést na dalšího hostitele. Vypisovat všechny choroby, jejichž příznakem je suchý či vlhký kašel není snad ani potřeba, každého dozajista nachlazení, chřipka či zápal plic potkali. Když už jsem nakousnul téma rozdělení na suchy (neproduktivní) a vlhky (produktivní) kašel, tak zásadní rozdíl je v produkci hlenu. Se suchým kašlem se často setkáváme jako reakcí na zprůchodnění dýchacích cest nebo v počátečním stádiu virového onemocnění. Suchý kašel bývá poměrně dráždivý a celkově vyčerpává organismus. Při virovém onemocnění je zvýšena tvorba hlenu, který zanáší dýchací cesty. V tomto případě je kašel naopak přínosný v jejich čištění a jsou předepisovány léky na usnadňování vykašlávání.
Suchý kašel je velice často předzvěstí vážných chorob plic. Proto ho není vhodné podceňovat a jedná-li se o chronickou formu, měl by být podnětem k návštěvě lékaře. O chronické formě mluvíme, překročí-li období jeho trvání hranici osmy týdnů. V takovémto případě existuje celá řada příčin vyvolávajících podráždění. Chronický kašel se stává čím dál větším problémem současné společnosti. Jeho rozšířenost v populaci se udává kolem 6%, přičemž velkou skupinu nemocných tvoří kuřáci. Zatímco rakovině plic je v mediích věnována dostatečná pozornost, o CHOPN čili chronické obstrukční plicní nemoci se příliš nemluví. A přitom se k jejím projevům dříve nebo později propracuje každý kuřák. V podstatě se jedná o zánět deformující tkáň plic. To vede k zmenšování kapacity plic, což se projevuje zadýcháváním i při menší námaze. Zvýšené hromadění hlenu v průduškách se poté projevuje jako záchvatovitý kašel, zvláště intenzivní poránu.